Historie školy

Střední odborné učiliště Svitavy je jediným školským zařízením na území města Svitav, zabývající se výukou nejenom maturitních oborů, ale i výukou tříletých učebních oborů. Škola prošla ve svém vývoji mnoha změnami, které po roce 1945 reagovaly na politické i hospodářské změny v celé společnosti.

Svůj vznik může tedy škola datovat již do školního roku 1945/1946, kdy byla zřízena v budově bývalé německé školy v Riegrově ulici učňovská škola všeobecného typu, v níž se vzdělávalo v tříletých učebních oborech asi 220 učňů. Z tohoto počtu bylo 70 učňů z kovooborů. Ostatní učni byli z textilní výroby, zpracování dřeva, potravin, nebo se učili ve službách či obchodu.
Naléhavá potřeba odborné výchovy dorostu pro nově založený strojírenský závod vedla v roce 1949 ke zřízení Střediska pracujícího dorostu TOS, které provádělo dílenskou výuku učňů. Až po roce 1950 dochází k zodbornění školy na kovodělné profese. Už tehdy se ve Svitavách učí strojní zámečníci, nástrojaři, mechanici a elektrotechnici. Škola stále více směřovala k výuce kovooborů.
Vývoj společnosti se odrážel nejenom v odbornosti, počtu žáků a tříd, ale i v různých názvech školy. V roce 1952 to bylo Odborné učiliště Státních pracovních záloh, v roce 1957 Odborné učiliště TOS a v roce 1979 Střední odborné učiliště TOS ve Svitavách.
Po sloučení se Středním odborným učilištěm textilním v roce 1996 se jmenovalo Střední odborné učiliště a Učiliště Svitavy. V rámci optimalizace škol svitavského okresu potom v roce 1998 došlo ke sloučení s SOU strojírenským v Poličce.
Nynější název Střední odborné učiliště Svitavy má škola od roku 2006.

Od Učňovské školy po Střední odborné učiliště

Ve školním roce 1945-1946 byla zřízena v budově bývalé německé školy na Riegrově ulici Učňovská škola všeobecného typu, v níž se vzdělávalo v tříletých učebních oborech asi 220 učňů místních podniků, živností a obchodů. Z tohoto počtu bylo 70 učňů z kovooborů, ostatní patřili k elektrooborům, či byli učni textilní výroby, zpracování dřeva, potravin a nebo se učili ve službách a obchodech. Učební plán obsahoval pouze pět předmětů: občanskou výchovu, obchodní nauku, odborné počty, odborné kreslení a odbornou nauku. Ředitelem školy byl jmenován František Cvachovec. V následujícím školním roce byly učňovské školy přejmenovány na základní odborné školy (ZOŠ). Ve svitavské základní odborné škole se ještě čtyři roky učili také truhláři, krejčí, cukráři, řezníci a uzenáři. V této době se ve škole vyučovalo i několik desítek chlapců z Jugoslávie a později je vystřídaly dívky z Řecka. Naléhavá potřeba odborné výchovy dorostu pro nově založený strojírenský závod vedla v roce 1949 ke zřízení Střediska pracujícího dorostu TOS, které provádělo dílenskou výuku učňů a teoretickou část výuky zajišťovala ZOŠ. V roce 1950 došlo ke snížení počtu vyučovaných oborů a "zodbornění" školy na kovodělné profese. Tehdy se ve Svitavách učili strojní zámečníci, nástrojaři, mechanici, klempíři a elektrotechnici. Ředitelem školy byl jmenován Jaroslav Turna. Mezitím proběhla další reorganizace a dílny učiliště internát ve Svitavách vznikla dvě střediska pracujícího dorostu: Elektrárenské středisko pracujícího dorostu (SPD Rosicko-Oslavanské elekrárny) a Kovodělné středisko pracujícího dorostu (SPD TOS) s dvouletou učební dobou. Se zavedením nové školní soustavy byly vytvořeny státní pracovní zálohy (SPZ). Byly to samostatné hospodařící celky, řízené vlastním ministerstvem s vysokou státní finanční podporou. Žáci byli po celou dobu učení zabezpečeni státem a za to byli povinni pracovat tři až pět let v podnicích, které jim určilo ministerstvo pracovních sil. Každé výchovné zařízení SPZ se členilo na úsek: výchovně vzdělávací (škola, dílny, internát), hospodářský a ekonomický. V roce 1954 bylo elektrárenské středisko zrušeno a kovodělná škola se přestěhovala do bývalé menšinové české školy na ulici R. Kloudy č.o. 4, kam byla také převedena většina pedagogických pracovníků. Škola získala i internát na Brněnské ulici. Učební doba byla znovu prodloužena na tři roky. Název školy se změnil na Odborné učiliště TOS. Dalších pět let byla škola řízena školským referátem ONV a od roku 1963 byla podřízena přímo KNV. Po roce 1968 klesl nábor učňů a zvyšovaly se nároky na ideově politickou výchovu učňů tak, že bylo obtížné udržet i slušnou úroveň odborné výuky. V roce 1974 odešel po jednadvaceti letech ředitel SOU TOS Ladislav Šajn a na jeho místo byl jmenován František Felkl. V roce 1978 získala škola statut Středního odborného učiliště. Od následujícího roku byl otevřen čtyřletý studijní obor zakončený maturitou. V osmdesátých letech byl počet žáků kolem tří set a postupně rostl ve všech kovodělných oborech. Ve školním roce 1989 - 1990 bylo ve čtyřech ročnících 440 žáků ve čtrnácti třídách, včetně odloučeného pracoviště v Poličce. Koncem listopadu byl na místo ředitele navržen Jiří Čuhel. V roce 1991 došlo k delimitaci školy z majetku n.p. TOS a škola se stala samostatným právním subjektem. Vzhledem ke klesajícímu počtu žáků došlo v rámci reorganizace školství ve Svitavách od 1. ledna 1996 ke sloučení se Středním odborným učilištěmtextilním (to bylo v roce 1988 přemístěno z Brněnce do Svitav, v rámci n.p. Vigona Svitavy). Ředitelem sloučené školy se stal Leoš Říha. Roku 1997 došlo ke sloučení se SOU strojírenským v Poličce. Od roku 2001 je škola řízena Pardubickým krajem. Za více než šedesátiletou tradici škola vychovala kolem pěti tisíc absolventů v široké škále oborů.